Objevte Nový Jičín

Město Nový Jičín nemá žádné velké stavby, které by již z dálky lákaly poutníka do svých zdí. Je to však překrásné historické město, ležící pod zříceninou hradu Starý Jičín, s neobvyklým množstvím památek.  

Jakmile překročíš práh města, dýchne tu na tebe atmosféra:
vše je zde upravené, v harmonickém řádu ...
Těmito slovy popisuje město Nový Jičín jeden moravský poutník ještě na počátku 19. století a zdá se, že z jeho slov nebude třeba měnit nic ještě ani dnes.

Město opravdu dýchá starou atmosférou, útulností a zjevným klidem. Jakoby se chtělo věřit, že tyto vlastnosti dostalo do vínku již při svém založení. Město na řece Jičínce povstalo najednou, na "zeleném drnu" a je to dodnes znát.

Většinu památek najdete v samotném centru města, které bylo v roce 1967 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Jejím srdcem je jedinečné čtvercové náměstí, které nemá u nás obdoby, s mnoha historickými domy a s podloubím na všech čtyřech stranách a také Žerotínský zámek, který stojí v jeho těsné blízkosti. Ten je sídlem Muzea Novojičínska se stálou expozicí klobouků, které se ve městě stále vyrábějí.

Stará pověst věřila, že město založila žena - dcera majitele nedalekého hradu Starý Jičín.
Krkolomné jazykové nápady chtěly naznačit, že se hrdé šlechtické sídlo nazývalo kdysi Jitčin hrad a bylo sídlem manželky prvního moravského knížete Břetislava.

Skutečnost je však značně odlišná:
Jičín, to je spojení s divočinou, se starým slovanským slovem, znamenajícím divočáky, husté a nepropustné hvozdy. Ne náhodou se stále jeden z kopců u města nazývá Svinec.

Položení v krajině, to je druhý z nápadných rysů tohoto města. Malebná kotlina na jižním okraji Moravské brány přechází kousek od města do výběžků Podradhošťské pahorkatiny.

Několik minut chůze člověku stačí, aby se ocitl v lesích a v úplně jiném světě. A aby byl přechod plynulý, vsadili obyvatelé města na jeho územní parkové plochy. Lesy tak v mnohém prorůstají parkovými ostrůvky přímo do města.

Město a krajina - tyto dvě věci patří nerozlučně k sobě a turista to jistě ocení.

Do Nového Jičína se jezdí ale především za památkami. Od svého založení někdy na konci 13. století prodělalo město řadu změn, nikdy však neztratilo svůj malebný a historický ráz. Kravařové, Cimburkové - první majitelé města se zapsali do jeho dějin svým zakladatelským úsilím.

Město Nový Jičín však mělo vždy trochu smůly na zničující požáry, a tak dnes těžko budeme hledat něco, co nám tuto dobu připomene. Do dějin města se zapsali výrazně Žerotínové, od roku 1500 noví majitelé města.

Město postupně bohatlo vyhlášenou soukenickou výrobou, až se bylo schopno v roce 1558 vykoupit z poddanství a stalo se městem komorním. Na konci 16. století došlo k přílivu německého obyvatelstva a změnil se poměr obou dosavadních národností. S tímto je spojeno přijetí nové luteránské víry. Král Fridrich Falcký dokonce město povýšil v roce 1620 na město královské, po bitvě na Bílé hoře přichází ale prudký pád. Novojičínští museli od roku 1624 po dlouhých 150 let snášet nad sebou neoblíbenou jezuitskou vrchnost ...

Velké barokní požáry z let 1768 a 1773 srovnaly město málem se zemí, zakrátko však povstal Nový Jičín do své další podoby. Opět se rozběhly obchody, císařská cesta přinesla vítané spojení se světem. Textilní průmysl přinesl městu prosperitu, obohatil je o vysoké tovární komíny, ale také o řadu cenných obytných domů, sídel nové elity města. Abychom nezapomněli, na konci 19. století povstala sláva novojičínského kloboučnictví. A tak dodnes se město nazývá městem klobouků.

Chátrající město se odělo do nového hávu, rychlost změn je obdivuhodná také na domácí poměry. Nejočividnější změny ocení možná turista právě v celém historickém centru města.
Nový Jičín se také otvírá světu: starobylé moravské město chce být nejen průmyslovým a správním střediskem okresu, ale také lákadlem pro turisty. Proto tedy objevte Nový Jičín! Určitě se zde nebudete nudit.